Bydlení

V pátek nás speciální dálkový letištní autobus (vypadá asi, jako když přefouknete WV Love Car, připojíte za něj přívěs stejné velikosti, ale poloviční stability) vyložil před naším prvním sedmi-týdenním útočištěm.

Podle prospektů a i na první pohled prostě paráda. Vlastní tenisový kurt (rakety jsou bohužel doma :-/ ), tělocvična, bazén s přepadem a jeden malý k tomu jako vyhřívaná vířivka.

Dostali jsme parádní velký zařízený apartmán. Po prvním týdnu bydlení se ukázalo, že ne všechno je tak perfektní, jak se na první pohled zdálo. Například půlka světel nesvítila, nedostali jsme klíč od poštovní schránky a náš výhled do ulice skrze prostorný balkón se díky stálé potřebě Australanů někam jezdit, proměnil na nikdy neutichající hangár se startujícím letadlem. Ještě že jdou zavřít dveře ;-)

Zařídili jsme se podle Cimrmanova hesla „Čech se přizpůsobí“. Světla i jiné porouchané věci jsme opravili, do bytu chodíme zkratkou zadním vchodem a pro dopisy chodíme šikanovat recepční.

V Austrálii nenajdete jiné než jištěné zásuvky samostatným vypínačem, což je paráda. Tím, že vypínají zásuvky, šetří elektřinu.  Jen občas trochu překvapí, když se ani po půl hodině voda na čaj nevaří.

I když je moment, kdy nás z našeho hnízda „Blue Water“ vystěhují na ulici ještě v nedohlednu, už se po nějakém tom novém porozhlížíme. Zatím jsme zjistili, že bydlíme téměř nejdráž, jak to šlo, což se dalo celkem čekat při bydlení sehnaném z Čech a přes školu. Při troše štěstí by se nám mohlo povést snížit náklady na ubytování o třetinu (a nebydlet přitom v autobusové zastávce).

Pro představu pár ukázek jak to naše neútulné hnízdo vypadá ;-)