Den 39 až 41

Vyrazili jsme po pobřeží na městečko Port Augusta. Cesta celkem monotónní se spoustou cedulí lákajících ke sjezdu na výběžek Yorke Peninsula, na kterém krom malého národního parku Innes není nic moc k vidění.

Nenechali jsme se zlákat a pokračovali v cestě. Noc jsme přečkali na odpočívadle pro kamiony a po nezvykle krátké snídani pod útokem much vyrazili na cestu.

Městečko Port Augusta je popisováno jako špinavá stoka Austrálie a na první pohled tomu tak skutečně je. Naše další cesta měla vést do pouště a tak hlavním lákadlem pro nás bylo Outback informační centrum, ve kterém jsme se snažili podrobněji naplánovat cestu. Krom pár letáku s mapkami a přívětivé paní na informacích, která nám sdělila, že v posledních 4 dnech nepršelo a tak je cesta průjezdná, tam nic zvláštního nebylo. Víc nás upoutalo parkoviště tohoto centra. Je kousek od parku(snídaně) a ještě blíž k obchoďákům(nákupy na cestu) a co je nejdůležitější, není tu zákaz spaní přes noc...kempoviště bylo vybráno. Po noční zastávce v místní prádelně (Laundrymat), přes kterou jsme protlačili nemalé zásoby prádla, se šlo spát. Druhý den jsme pod vidinou hladovění v poušti naplnili nákupní košík do úctyhodné výšky plechovkami, krekry, chipsy a podobnými trvanlivými potravinami nutnými pro přežití bez možnosti každodenního nakupování. Paní u pokladny si podle obsahu nákupního košíku musela myslet, že určitě žijeme na hodně odlehlé usedlosti. Při třídění a skládání zásob do útrob Drobka přišly vhod Michalovy zkušenosti (věděl jsem, že ty hodiny prosezené u hry TETRIS se budou hodit). Od tohoto městečka se setkáváme i s pro nás malou raritou. Mluvící veřejné záchodky. Zřejmě nějaký úředník schválil projekt, který mu zajistil finančně bezstarostný důchod. Místo klasických veřejných záchodků s kapacitou pro malý autobus se tu objevila železná bouda s jedním vchodem otevírajícím se po stisku tlačítka. Jakmile vejdete, počítačový hlas vás vyzve ke stisku jiného tlačítka pro zavření dveří, po jehož stisku vám slavnostně oznámí, že začal odpočítávat 10 minut a pustí klasickou výtahovou hudbu(zajímalo by mne zda by po 10 minutách vpustil dalšího pasažéra). Pak ještě projít mycí linkou na ruce a s popráním hezkého dne jste vypuštěni před zbytek čekajících. Ještě že nejsou úplně všude...

Už dlouho si slibujeme australské Fish&chips(ryba&hranolky) a tak když teď byla možnost dát si je v městě ve kterém je vyhlášená restaurace s plody moře, neváhali jsme. Dva talíře do vrchu naložené hranolky, rybou, krevetami a kalamáry. Paráda.

Ještě zmrzku na cestu (ano, už se nám slušně oteplilo) a jede se do divočiny směr Woomera.