Den 77 až 81

Cestou na jih jsme se ještě jednou zastavili u Editiných vodopádů, připomenout si jaké to bylo ztratit botu, nalézt botu a okupovat 3h jediný stolek, u kterého si můžete ve stínu uvařit. Když jsme využili místních sprch a nacpali se a okupováním stolku vydráždili pár místních, jelo se dál. Nutně jsme potřebovali internet, takže nezbývalo než se přiblížit ke Katherine do pokrytí mobilního signálu, ale ne zas moc blízko, protože místní městský úřad zavedl proti-kempovací vyhlášku na celé území města. Nezdařilo se a tak jsme dojeli až do Katherine. Ukrytí na místním překladišti kamiónů jsme se tvářili jako opuštěné auto. Teda Drobek se tvářil a možná i trochu vrčel naším hloubavým spánkem, takže nás v noci nikdo rušil. Ráno baterka opět trochu zazlobila a při nájezdu na silnici nám chcíply blinkry. Byla to jen pojistka, ale už druhá v řadě... Jeden zadní blinkr blikal slaběji a tak Michal pro jistotu rozmontoval obě zadní světla a všechno překontroloval. Přemýšleli jsme, jestli nekoupit novou autobaterii, ale zároveň se nám už nechtělo investovat další peníze. Cena nové autobaterie do 4x4 v Austrálii začíná na 200$(+Drobek má samozřejmě baterii se speciálním uchycením, takže za 300$) a tak jsme se na to vykašlali a jeli se radši vykoupat do už prověřených horkých pramenů. Další zastávkou byly, jak jinak, další horké prameny. Tentokráte v Matarance.

Krom horkých pramenů a dalšího velkého stromu poznání, v Matarance nic neuvidíte. Najít parkoviště u pramenů nebylo nic těžkého. Stačilo se držet cesty, po které se každou chvilku prohnal nějaký ten kempák důchodce. To v Austrálii nebylo nic neobvyklého. Krutá realita přišla až u pramenů samotných. Myslím, že jsme místním 40 plavcům zkazili věkový průměr pevně ustálený na čísle 80. No nic. Už jsme si celkem zvykli, že díky vysokému věku plavců a rozmanité stravě Australanů (McDonald, KFC, Red Rooster, Hungry Jack, Subway) se u vody pohledem příliš nepokocháme.

 Bylo nám hned ze začátku podezřelé, že si s sebou všichni nosí molitanové trubky. Pochopili jsme, jakmile jsme vlezli do vody. Prameny v Matarance jsou totiž dělané jako zábavní park pro starší. Jedná se o uzavřenou trasu, jejíž polovinu tvoří ony horké proudící „Bitter Springs“ prameny. V praxi to funguje tak, že si vlezete do parádně teplé vody, jejíž proud vás začne unášet korytem obklopeným rákosím a palmami. Při troše štěstí můžete zahlédnout i želvu dlouhokrkou. Pohádka. Jen tu bylo trochu moc kouzelných babiček a dědečků plujících na svých molitanech k dalšímu žebříku. Kompletním šílenstvím bylo naše rozhodnutí zaposilovat si a vydat se zpět nikoliv po souši jako všichni ostatní, ale plavat proti proudu. Rychlost, za kterou jsme to zvládli, můžeme odvodit jen z toho, kolikrát nás po cestě minul ten stejný rozjásaný domov důchodců. Asi 3x.

Při opět o něco delším startování jsme došli k závěru, že nová baterie není jen luxusem, ale i nutností. V místním autoservise nás poslali do Darwinu. Smířili jsme se s cestou zpět do Katherine a další investicí do Drobka. Druhý den se na nás v Katherine po chvíli pátrání usmálo štěstí. Objevili jsme obchod s autodíly a baterku pořídili „jen“ za 212$. Michal trochu zaskočil prodejce s informací, že nepojede pro výměnu do servisu, ale udělá to hned před obchodem. Šlo to hladce a Drobek začal startovat jako za mlada.

Chvilku jsme zauvažovali o dalším koupání v horkých pramenech, ale strach, že bychom se mohli při tom množství koupelí rozmočit, nás popohnal dál. Jedno je jasné. Katherine se pro nás stalo druhým nejnavštěvovanějším městem Austrálie. Hned po Gold Coast.