Den 19 až 24

Na jih jsme frčeli plni nadšení z čerstvě udělených víz a tak nám cesta rychle ubíhala. První větší zastávkou bylo městečko Woolgonga. Už bylo stejně na čase zase trochu dokrmit Drobka, takže jakmile se objevila první seriózně vyhlížející benzinka s nižší cenou benzínu, už se sjíždělo. Byla asi celkem známá, protože v cestě ke stojanům nám bránila celkem dlouhá fronta aut, která postupovala tempem Aussie(Australského) šneka. No proč ne, času bylo dost, takže jsme vypnuli motor a mohli se trochu protáhnout, přední levá pneu vypadala lehce povadle, ale nic co by nespravilo dofouknutí. Obhlédli jsme okolí...Mekáč, benzínka a pneu-servis, hezky namačkaní na sebe. Druhý pohled na drobkovu levou přední a došlo nám, proč tam byl ten pneuservis (9 večer, takže zavřeno). Benzínka měla odtokové žlábky na nájezdu udělané v čistě Australském stylu=nějaký umělec přišrouboval krycí mřížky na odtokové žlábky tak, že na dvou místech dal hlavičku šroubku zespod mřížky a nahoře jen dotáhl matku, takže celý šroub trčel 4cm. Že by to nebyla náhoda zrovna u pneuservisu? Nic naplat, museli jsme z kola(fronty) ven. Aspoň jsem si vyzkoušel, jak se mění kolo u 4x4. Trochu věda, trochu cvičení s pneu, heverem a klíčem na šrouby.

Druhý den jsme dali pneu záplatovat, podívali se do největšího buddhistického chrámu na jižní polokouli Nan-Tien a frčelo se dál.

Další zastávkou Kiama a její stříkající díra. Žádný strach, stále se jedná o městečko.

Útes, na kterém stojí maják má uprostřed díru (propadlý strop jeskyně) ze které při větší vlně vylétne gejzír vody.

Nádhera, ale ještě větším objevem bylo přírodní koupaliště „Rockpool“(kamenný/skalnatý bazén vytvořený přírodní cestou). Asi si řeknete, že nic neobvyklého v Austrálii, ale tenhle byl speciální. Leží totiž na výběžku jednoho z útesů a tak se v něm voda vymění s každou větší vlnou. Mělo nás varovat, že jsme tam jediní turisti a zbytek tvoří domorodé osazenstvo. První vlna jen zčeřila hladinu a přinesla trochu pěny. Druhá nám názorně ukázala, jak se cítí prádlo v pračce při máchání. Pro větší čistotu při studeném praní, jsme si počkali ještě na dvě další a jelo se, najít si místečko k noclehu.

Správa lesů New South Wales vybudovala v kraji síť odpočívadel, zasazených do lesů, na kterých můžete zadarmo nocovat. Na jednom z nich jsme tu noc zakotvili, uvařili si véču za tajemných zvuků lesa, nakrmili všudypřítomné noční slídily (posum vedle posuma) a šli včas chrnět, abychom si druhý den mohli dát krátkou procházku kolem místního jezera. Tura začala slibně, ale kvůli rozvodněným říčkám jsme se moc daleko nedostali. K autu jsme se vrátili ve třech...Michal, Klára a hladová pijavice. Jsou fakt nenápadné, a když chtějí, dokáží se pohybovat celkem rychle. Museli jsme jim připadat jako kebab na rožni, protože se k nám začali stahovat z celého okolí. Nikdo se nám nemůže divit, že další pokus o procházku už nenásledoval. Skočili jsme do auta tak rychle jak to jen šlo a hurá na cestu.

Krajina najednou přešla z lesů do kopců plných pastvin s krávami. Kráva všude kam člověk dohlédne. Kráva ležící, spící, skotačící (tu zahlédl jenom Michal). Mléka tu mají asi opravdu dost, protože tu byly i sýry levné (jinak jsou totiž sýry v Austrálii nepochopitelně drahé). Tak jsme si jeden v historické vesničce Tilba Tilba hnedle koupili. Vyzrálý kousek se sušenými rajčaty a něco navíc.

Jedeme dal, Victorie čeká!