Hlásíme se poprvé z .... Lennox Head(poprvé článek v kooperaci)

Už dva dny jsme cestovatelé! A zatím nás to dooost baví.

Ovšem, než jsme vyrazili na cesty, museli jsme ukončit naše úspěšné kariéry. Michal měl v pátek rozlučku v práci (výborné malajské sushi) a v sobotu šel naposledy do šichty.  Klářin šéfík pochopil, že peněz nemáme nazbyt, a proto ji nechal dělat až do neděle. Užila si tedy ještě pořádnou nedělní zabíračku a pak tradá (na rozloučenou plechovka spritu... trošičku jako nepoměr :-( To byste nevěřili, kolik se dá za půl roku v šichtě zničit bot. Klára prochodila dvoje, Michal odrovnal svoje Adidasky.

Před odjezdem jsme se ještě chtěli rozloučit s Gold Coast a tak jsme vyrazili do Surfers Paradise, dali si děsně drahou zmrzku, zamávali na Q1 a s lehkým srdcem tento betonový ráj i opustili vstříc novým dobrodružstvím. 

Gold Coast je parádní město nabízející nekonečné kalby, což stojí dost $, takže pokud si ho chcete opravdu užít, musíte být Švýcar nebo bohatý Brazilec.

Už za tmy (tma tu bohužel padá dost brzy a rychle –cca v 6 večer) jsme dorazili do městečka Byron Bay nejvýchodnějšího cípu Austrálie a Mekky to umělců, hudebníků a hlavně příznivců strany zelených ;-). Trošku jsme se prošli po městečku, ochutnali místní koláčky a už už jsme se viděli v našem kutlochu. Navíc s vidinou toho, že na druhý den vstáváme v 5 hodin (páč ten východ slunce prostě musíme vidět!) jsme opravdu asi v 9 hodin upadli a usnuli.

V pondělí ráno(2.4.12) jsme vyrazili pozorovat východ slunce k majáku na skále. Místo je to nádherné, ale východ se nám vidět moc nepodařilo, protože bylo zataženo. Michal byl ale odhodlán zůstat ještě jednu noc. Tak jsme zůstali.  Poflakovali jsme se krásně celý den (po tom půlročním dření se nám tomu ani nechtělo věřit) po pláži, večer si ugrilovali čerstvého tasmánského (neboj Světlo) lososa na grilu a... dnes si dali východ slunce podruhé. Byl o malinko lepší, ale ta mračna nad oceánem tam byla pořád.

Dnes(3.4.12) jsme se přesunuli do Lennox Head (prý je to jedno z deseti nejlepších míst na surfování na světě). Důvod naší návštěvy byl ale trošku jiný, resp. Kláru sem přilákalo něco jiného – jezero Ainsworth. Je to jezero, které leží pár metrů od oceánu a kolem něj rostou samé kustovníky (aspoň doufám, že se tak jmenují), takže voda v něm je temně rudá a plná tea tree oilu. A jak je známo, ten Klára ráda :-). Michalovi to smrdí, ale i tak tam vlez (M popis..je to asi jako když se koupete v jezeře plném Coly a když už si jako že chcete loknout přijde zrada v podobě tea tree olilové pachuti. Zajímalo by mě co na to ryby). Tak snad budeme aspoň zdraví.

Městečko je to strašně maličké, ale o to líp. Konečně zas kus krásné australské přírody.

Tak hurá do pelechu a zítra zas o kus dál :-)