Den 91 až 105

Po dlouhém putování jsme opět na začátku. Teď to chtělo najít si nějaké bydlení na naše poslední 2 týdny v Austrálii. Pokud nechcete prodat auto do bazaru, ve kterém vás oškubou jak slepici na polívku, jsou dva týdny minimum. Na gumtree.com.au (internetový portál se vším, co jde koupit, prodat nebo jen pronajmout) jsme si vytipovali pár nabídek s bydlením a jeli je prozkoumat. Hned první byla ta pravá. Rozvedená mamča od 2 dětí pronajímající dva pokoje se sdílenou koupelnou na klidnějším místě se zahradou ústící do malého lesíka (šišky ani kukačku nečekejte). Vzali jsme to a začali stěhovat věci z Drobka. Drobek musel být nafukovací, protože jeho obsah spolehlivě zaplnil naše nové útočiště a obě popelnice paní domácí, která nevěřil vlastním očím.

Spaní v Drobkovi bylo parádní, ale postel je postel. Ráno nás u snídaně přivítali místní hladoví domorodci, kteří když překonali strach, stali se našimi stálými návštěvníky.

Pověst, že se u nás rozdává jídlo zadara, se zřejmě rozkřikla, protože jich každý den přišlo o něco více. Trochu zarážející bylo, že největší autoritě se těšili slepice.

Pokud v Austrálii chcete prodat auto, musíte mít platnou registraci a „safety certificate/RWC“(něco jako naše STK). Registrace nám platila až do vánoc a „Safety Certificate“(platný vždy jen na 2 měsíce nebo 2tis. najetých kilometrů) jsme nechali udělat u stejného servisáka, jako při koupi auta. Stálo nás to „jen“ koupi o něco méně ojetého kola než bylo to naše a certifikát byl náš. Na řadu přišel generální úklid, mytí, ruční voskování a leštění, po kterém drobek vypadal, jako když právě vyjel z výrobní linky. Už zase se za námi lidi na ulici otáčeli.

Objevilo se pár zájemců, ale ten pravý, vlastně pravá, čekala až v Brisbane. Řekli jsme si proč nespojit příjemné s užitečným a vyrazili na výlet. Brisbane je krásné město pulsující životem a pohodou. Kdybychom si ho vybrali jako město, kde budeme studovat, určitě by nám chybělo moře (v Brisbane je jen zelená řeka) a nevynahradil by to ani bezpočet kafíček a nočních klubů, do kterých bychom stejně nechodili(bez peněz do australského podniku nelez).

Projeli jsme řeku.

Park

Spousty ulic.

A nezapomněli Kláru vyfotit s dalšími stromy podobnými baobabům.

Po dlouhém výletě v Brisbane jsme si dali sraz se slečnou kupující, a protože se drobek líbil, jelo se z Brisbane vlakem.

Celkem jsme si zvykly, že je vše na Gold Coast blízko, nebo jsme si to alespoň mysleli, dokud jsme měli auto. Nyní se i cesta do nejbližšího obchoďáku stala hodinovou procházkou v jednom směru. Když jsme se na vzdálenost ptali paní domácí, řekla nám, že je to asi tak 10 minut. Australan nikdy nechodí pěšky. Důkazem nám byly prázdné chodníky na jakékoliv z procházek.

Zbytek věcí jsme rozprodali v bazaru nebo darovali paní domácí, která nám nabídla odvoz na naše 40km vzdálené letiště.

Tím bylo všechno zařízeno a zbývalo se jen párkrát opít, vyspat, naskočit do letadla směr Bangkok, naposled zamávat Austrálii se slibem, že pokud to půjde, ještě se uvidíme.