Den 56 až 58

Konečně jsme překonali tropický obratník Kozoroha! Teď už musí být teplo....ne, vedro! ....zaručeno! Náš první tropický výlet :-)

A ani na sebe nenechal moc čekat. Z Alice jsme popojeli sotva 20 km. Správně po australsku na obratníku udělali odpočívadlo s plastikou, aby se měl člověk kde vyfotit. No a my si našli poslední volné místečko na spaní hnedle vedle (takže si nás asi stovka turistů musela ráda dobrovolně vyfotit). Michal se tu cítil jako ryba ve vodě... teda vlastně kozoroh na obratníku.

No a potom přišla na řadu dlouhá....přédlouhá cesta ke sjezdu na Buchanan Highway. Vyjádřeno číselně 868 km. Cesta nějak podivně neubíhala, poslechli jsme celého Sherlocka Holmese, Hrabě Monte Christa a když jsme se už už chystali na Stopařova průvodce po Galaxii, přišla (právě včas) velká mangová farma s domácí zmrzlinou. Bylo tam více manga než snad v samotném mangu.... i náklaďák takové zmrzky by byl pro nás málo :-(

A kousek odtud se zase líně pásli velbloudi nebo dromedáři...tak nebo tak, hrb měli jenom jeden!

Co přišlo potom? Ano! Nekonečná dálnice...Stopařův průvodce...

...UFO centre, kde žádné UFO nebylo, jen podivný týpek s výrazem blázna...

... a někde na konci toho všeho Devils Marbles. Ďábel si tu s kamínky pohrál vskutku s fantazií, to se musí nechat. Na jeden jsme si vylezli a dali si další :-) západ slunce.

Už se vám taky konečně musíme zmínit o tom, jak nevěřícně na nás často hledí  naši odpočívadloví spolunocelžníci, když se ukládáme do útrob našeho auta. Marně jim můžeme vysvětlovat, že místa tu máme víc jak dost... jen kroutí hlavami a komentují: „No jo, vy jste ještě mladý“ (v případě vandrujících důchodců) nebo: „Drsný“ v případě mladých rodin anebo.... nám rovnou přinesou něco k snědku a z očí jim čtete:“chudáčci, nemaj na karavan“. Tomu poslednímu typu nevěřícíh většinou neodporujeme (nebo jen chabě ) a přijímáme s úsměvem (i když Michalovi to jde o poznání hůř, tudle nás ráno svým hrdým odmítnutím připravil o palačinky...chápete...o palačinky! Hrdost stranou! :-) . Tak jsme u ďáblových kamínků k večeři v podobě těstovin s boloňskou přišli :-).

Abyste pochopili, proč se tak pozastavují nad našim příbytkem, přikládáme pár fotografiíí.

Motorhome může mít mnoho podob... Stan na střechu auta; stan na vozíku za autem (počet ložnic a kuchyní závisí na velikosti vozíku); dodávka s vysouvací střechou nebo bez ní; karavan s vysouvací střechou, bokem, postelí, kuchyní nebo bez nich; obr karavan; megakaravan; campevan, obr campervan, megacampervan, který za sebou táhne auto; náklaďák s návěsem, na kterém je auto, motorka a loď anebo třeba autobus táhnoucí auto 4x4 a návěs...fantazii se meze nekladou. A i když si po každém dalším neskutečném výstřelku řekneme, že jsme viděli už vše, dokáže nás zase někdo překvapit!

Další zastávkou je město Tennant Creek. Město neměsto, lépe by sedělo plechové peklo. Prach, plechová bouda jménem cultural centre, další městský úřad a poslední bouda jménem supermarket. Kupodivu je tu signál, tak řešíme potřebné a pádíme pryč!

Ke sjezdu na Buchanan je to už jen pár set kilometrů, naposledy spíme na Stuart Hwy a druhý den ráno už sjíždíme. Zpět do divočiny...

Těšíme se...totiž...těším se... nemůžu se dočkat! Na konci totiž čekají BAOBABY!