Tak konečně jsem se zase dostal k tomu, abych sem zas něco napsal. Škola a práce mi dává zabrat ;-)

Některý den po příjezdu, už nevím, jestli sobota nebo neděle, jsme se vydali obšlápnout okolí. Cílem bylo najít školu. Chtěl jsem zjistit, kde že to vlastně leží, za jak dlouho k ní dojdu a jestli při tom v tomhle velkoměstě nezabloudím. Teď po nějaké době mám pocit, že na Gold Coast zabloudit nejde. Z jedné strany moře a podle něho skrz celé město dálnice.

Školu jsme bohužel našli a já musel v pondělí nastoupit. Čekala na mě třída, jejíž složení odpovídalo osazenstvu asijské restaurace. Naštěstí to byla jen prozatímní třída, která se mnou měla absolvovat rozdělovací test. Zbytek dopoledne jsme strávili předváděcí akcí jak je naše škola jedinečná, co všechno nám v ní projde a co nemáme ani zkoušet. V Austrálii jsme byli teprve chvilku a únava se celkem často hlásila (zkuste být při smyslech v půl jedné ráno…8, teď i 9h posun). Spánkový deficit se mi v Austrálii projevoval zcela nečekaně. Když se venku setmělo, což v říjnu znamená 17-tá večerní, odpadnul jsem. Takže asi si umíte představit můj boj, když ve třídě bez oken zhasli světla a šlo se koukat na dlouhou a velice „zábavnou“ ;-) prezentaci. Tolik jsem po kafi už dlouho netoužil. Bohužel nebylo po ruce a tak jsem se alespoň snažil dodržovat pitný režim(tzn. dokud piju, nespim). Strategie dobrá, ale jen než mi došly 2l vody, co jsem měl sebou. Musel jsem najít novou strategii. Začal jsem školní psycholožku, která zrovna byla v zápalu vysvětlování, zásobovat lehkými a častými dotazy. Bohužel po chvíli začala mít lehký tik v oku a pro jistotu udělala dva kroky hlouběji do třídy, tak že měla mou zvedlou ruku za zády. Vymýšlet další strategii bylo naprosto zbytečné. Právě se totiž dostavil efekt z vypitých 2l vody. Odseděl jsem si zbytek prezentace doufajíc v její rychlý konec. Mám pocit, že můj náhlý přerod v tichého až zádumčivého posluchače utvrdil psycholožku, že má tu čest s provokatérem.

Rychlost jakou jsem napsal rozřazovací test by mi mohli stenografky závidět.

Až později jsem zjistil 2 věci:

1-V Austrálii nepíšou „psace“, takže mají velké problémy to pak přečíst. Dokonce i po někom, kdo píše tak krasopisně jako já ;-)

2-velikost a podoba mého písma se zmenšovala s potřebou vyhledání oné místnosti.

Když psycholožka viděla můj test, začala blednout a čím dál tím víc mhouřila oči. Dával jsem to za vinu vydýchanému vzduchu a radši odešel na svou první obědovou přestávku.

Po průzkumu bezprostředního okolí školy na mě měly čekat výsledky testu a zpečetit tak můj osud na dalších 5 týdnů (minimum setrvání v přidělené úrovni).

Po návratu do školy bylo už předávání výsledků v plném proudu a tak jsem se vmísil do hloučku a čekal, až se asijská paní-recepční pokusí říct mé jméno, předá mi výsledky a pošle mě do správné třídy. Hlouček se pomalu ztrácel, až jsem zbyl sám v opuštěném vestibulu školy. Chvilku jsme se na sebe s paní recepční nechápavě koukali (tenkrát mě ještě neznala, což se podle pravidla „líná huba, holé neštěstí“ mělo brzo změnit). Nevydržel jsem a zeptal se, co bude se mnou. Odběhla asi tak na 5 minut a vrátila se s mým testem v rukou. Šifrantské oddělení při luštění mého testu buď uspělo anebo, což je pravděpodobnější, si hodili kostkou.

Byl jsem zařazen na čtvrtý level z 6 možných, dostal učebnici a mazal vtrhnout do rozjeté hodiny.

Počet spolužáků se mění skoro každé pondělí s příchodem nové várky nevzdělanců. Né každý je tu na studentská víza, takže je celkem obvyklé, že si někteří chodí do školy jen zpestřit den mezi surfováním a pařbou v některém z místních klubů. Třída je tvořena ze tří celků (Švýcaři, Brazilci a menšina složená z Korejce, Japonky a mně). Ještě že si ti Švýcaři díky jazykové rozpolcenosti moc nerozumí :-) 

Každé ráno sbalím batůžek, hotové úkoly (jak jinak) a mažu na 6h do školy. Už po prvním týdnu soucítím a upřímně lituji všechny školáky. Poslouchat učitelku, psát domácí úkoly a nevyrušovat ( mobil mi už zabavila 2x :-( )

Maskování mobilu jsem zdokonalil na úroveň tajného agenta a počítám dny, kdy se budu moct na školu vybodnout úplně...dle imigračního si můžu dovolit jeden den týdně vypustit ;-)