Pokus číslo dvě. Koaly se nevzdáme! :-)

Vsadili jsme na jistotu a vyrazili do jednoho z místních conservation parků. Jednoduše řečeno jsou to parky, které mají za úkol zachovat aspoň kousek z přírody, která tu na pobřeží kdysi bývala všudypřítomná.

O parku Davida Fleaye se toho nikde nic moc nedočtete. Ale pro nás byl jasnou volbou. Byl daleko nejlevnější. :-) No co, sliboval koaly i krokodýli, tak vzhůru na výlet!

Jako skoro nic tady, nepočítal park s návštěvníky bez vlastního automobilu. Takže dostat se do něj bylo maličko umění. My se však v tomto řemesle stáváme takřka mistry, takže „No worries“ jak pravil Australan.

Pro člověka hladového po australské fauně a flóře je tenhle park prostě rájem na zemi. A to my dva určitě jsme. Takže žúžo.  Hned na začátku si to takhle na větvi asi 5m od nás sedí koala. A líně žvějká listí a žvejká a žvejká. Očekávání naplněno. Je prostě úžasná. A bacha! Zas tak líná není. Za našeho přihlížení dokonce i slezla ze stromu a přelezla na druhou větev :-)

Měli jsme velké štěstí, protože se nám podařilo trefit do dvou moc zajímavých prezentací. První byla přednáška o stromových klokanech. Ano. Existuje druh klokanů, který umí lézt a skákat po stromech. Prakticky už vyhynuli, ale my jednoho (jednu) viděli. Byli jsme asi jediní návštěvníci dychtící po poznání, protože na přednášku jsme dorazili jediní :-) Takže... malinko divný, ale zato jsme určitě udělali velikou radost paní pečovatelce, protože tak nadšené posluchače dlouho neměla.

Všude kolem nás skákali takoví malí klokánci, o kterých jsme se na přednášce dozvěděli, že vlastně nejsou klokánci, ale tzv. wallaby. A taky víme jak je rozeznat. Ale k ničemu nám to moc není, protože jsou to pořád „takoví malí klokánci“ :-)

Další zastávka byla krmení ptakopysků. To jsme měli opravdu velké štěstí, protože jinak jsou ty potvůrky pěkně plaché. Ale pro kus žvance... se nám i ukázali. Jsou opravdu stašně zvláštní, ale nádherní. Vydrželi jsme je pozorovat nejmíň půl hodiny. Taky mě trošku překvapilo, že samec ptakopyska může zabít člověka. V Austrálii prostě mírumilovné zvíře těžko pohledat. V packách prý má jedový trn... :-/

No a pak přišli na řadu krokodýli (jsou všude stejně hnusní), emu, dingo, cassowary (ten pták s pestrobarevnou hlavou), hadi (brrrr) a klokani a klokani a černé labutě a koaly a ... ještě že je ten park nejmenší ze všech. Nejraději bychom tam přespali :-)