Tak nějak by se asi dalo nazvat to, co jsme prožívali na konci prosince, v lednu a na začátku února. Nepsali jsme...ono totiž vlastně nebylo moc o čem :-(

V Austrálii je leden top sezóna. Děti mají letní prázdniny, tak si všichni pěkně prodlužují vánoce, berou si dovolené, cestují, jedí, pijou...hlavně v resaturacích samozřejmě:-) A tak se tak ubohým Čechům stane, že musí každý den od rána do večera pracovat a pracovat. Já osobně jsem udělala v lednu rekord - 64 hodin odpracovaných hodin týdně. Tím se nechci nijak vytahovat, jen pevně doufám, že tento rekord zůstane nepokořen!!!!:-) Všechno zlé je ale pro něco dobré a nám se tak podařilo za těch pár týdnů vydělat na naše vytoužené autíčko (o něm někdy příště, Michal si článek o něm vyhradil....já vám teď jen můžu prozradit, že je krásný, velký a zelený :-)).

Na Štědrý den jsme nakonec podlehli nostalgii a udělali si smaženou rybu s bramborovým salátem.

Udělat salát kupodivu nebyl problém, všechny ingredience byly k dostání.

Následovali dva dny volna (klid před bouří), které jsme strávili povalováním se u rozbouřeného oceánu a výletěním po okolí. Pak nastala již zmíněná smršť. Jediný den, který si tak matně vybavuji v záplavě dní „vstát, do roboty, spát“, je Silvestr. Ten byl opravdu veselý. Vyčerpaní jsme přiběhli z práce a rozhodli se dát si aspoň malinkého šlofíka, abychom se té půlnoci vůbec dožili (přeci jen obvykle jsme tou dobou chodili do postele v půl desáté). Šlofík by nakonec delší, než jsme čekali... ale i tak jsme natěšení před půlnocí vyběhli na pláž Main Beach, kde se měli dít VELKÉ věci. Cestou jsme do sebe naklopili jedno víno... to kvůli náladě:-) Nálada byla převeselá. Ono totiž po skoro tříměsíční abstinenci s vámi i jedno víno udělá své. Velké věci se neděli, ohňostroj byl asi tak srovanatelný s tím, co jsme zažili loni v Prášilech..Ale což, pěkné to bylo:-) Dopili jsme šampaňské a někdy kolem třetí už zase vesele vyspávali. Pravda...teď si tak uvědomuji, že i na den následující si dobře pamatuji. Usmívat se na lidi s gorilou na zádech nebylo zrovna nejjednodušší:-))

No a pak pokračovala smršť. Skoro už se to nedalo vydržet, ale ze dne na den najednou ...NIC. Nikde nikdo. Dětem začala škola, lidi se vrátili domů a začali počítat peníze (resp. kolik zase utratili kreditkou o vánocích ). Chvíli to vypadalo, že snad budou muset všechny hospody zavřít, ale po týdnu se to vrátilo zpět do normálu. Teď je to pohoda, práce tak akorát...

Ještě se nemůžu nezmínit o týdnu přívalových dešťů. Ten byl opravdu nezpomenutelný. Je tomu už 14 dní, kdy nad Queenslandem zuřily bouřky. A přšelo. Tedy spíš chcalo (omlouvám se všem, ale pršet je prostě slabé slovo).

Pršelo se shora, ze stran, ze spoda... prostě hrůza. Neexistoval žádný prostředek, jak se ubránit totálnímu poromočení.

Nic nepomáhalo. Ať člověk dělal, co dělal, byl po minutě venku úplně durch.

Hlavně tedy ty blázni, co v tom jezdili na kole....ehm. Až zase bude jednou doma pršet, nenadávejte, je to jen mírný deštík :-)

S uvolněním přišli i radosti a výhody života na Zlatém pobřeží.

Michal začal se surfováním. Brousí vlny....to je vám snad jasný ... ;-) Já mu radši jen fandím ze břehu.

Toť asi události posledních dní v mega maggi kostce.