Den 10 a 11

Australský kraj vína vypadá trošinku jinak než ten náš. Ale to se dalo čekat...

To takhle koukáte na kopeček posázený vinnou révou a najednou klokan. Pro nás trochu neobvyklé spojení :-)

První den jsme zajeli do návštěvnického centra u městečka Cessnok, abychom si udělali alespoň trochu představu, jak to tu ve sklípkách chodí. Vyfásli jsme mapu a rozhodli se vydat na průzkum. Hned u prvního sklípku nám bylo jasné, že slovo „sklípek“ nebude tak úplně výstižné. Majestátní brána u vjezdu (tu tady musí mít každý) a montovaná hala s prostorným barem na ochutnávku nás trošku zaskočily, ale ne nemile:-)

Jali jsme se ochutnávat...a že nám to šlo!:-) Koštovali jsme hlavně bílá, i když v Austrálii by nejspíš stála červená víc za to. Jenže my jsme hrozný rasisti a jsme prostě jen na bílý. Z těch tu je asi nejběžnější odrůda Semillon a Chardonnay (občas pak Verdelho a Muškát). Z červených jsme vídali hlavně Shiraz a Cabernet.

Druhý den jsme šli na dvě turistické prohlídky sklepů. První byla ve First Creek a provedla nás jen skladem (protože ve výrobě bychom mohli napáchat škodu=všechno vypít) a linkou na plnění lahví a balení. Tenhle sklep byl největší producent vína v Hunter Valley (většina menších vinařů si u něj nechává víno plnit do lahví) s objemem kolem 13 miliónů lahví ročně. Trošku nás zklamalo, že žádné svoje vinice už nevlastní a každý rok raději skupuje potřebné hrozny z okolí (což jak jsme zjistili, není žádná výjimka, finančně se to prostě asi vyplatí víc a navíc mají prý jistotu, že vždycky budou mít dobré hrozny).

Druhá byla ve sklepě McGuigan. Tam byli o dost méně opatrní a vzali nás i k tankům. Tankisti už tam naštěstí nebyli. Dostali jsme podrobný výklad o všem. Jednou anglicky, podruhé čínsky, protože se k nám přidala početná skupina Číňanů. Barmanka na ochutnávce byla hrozně milá a šikovná, takže se jí podařilo nás zlákat i na červená. Klára tak objevila jedno mooooc dobré, odrůdy pro nás doposud neznámé – Durif.

Poslední ochutnávka byla natolik vydatná, že jsme se raději rozhodli vydat na procházku k vinařství Arthur (než vystřízlivíme). Pěší turista je tu věc nevídaná, takže cesta byla krušná. Hlavně kvůli řidičům, kteří se na rozdíl od nás po pěti ochutnávkách stále cítili (i když tu mají povolenou hranici 0,5 promile, tihle měli asi trochu víc...hlavně ti čínští:-). Výlet ale stál za to.

Panorámata tam byla nádherná, kam až zkalené oko vínem dohlédne. U skleničky vína jsme nastudovali něco o těžkých začátcích místních prvních vinařů (polovina 19.století) a vyrazili zpět k našemu Drobečkovi.

Tím bohužel naše ovíněné dobrodružství skončilo a my se vydali směr Blue Mountains.