Ono se to řekne jen 20 minut pěšky do školy, ale choďte to každý den tam a zpátky a to podle toho jestli se jde jen do školy nebo i do práce. Není o nic tak strašného, pokud tedy zrovna nejdete z obchoďáku, v každé ruce igelitku a na zádech plný batoh dobrot. Slunce Vás griluje jako klobásku, která se tu dělá na každém rohu, a v dálce před vámi vytváří Fata Morganu. Sahara hadr.

Hledání práce ve stylu „prochodíme toho co nejvíc a budeme si věřit, že to někde vyjde“ bylo tou poslední kapkou. Bylo rozhodnuto...musíme si sehnat jeden z těch převratných lidských vynálezů. Kolo a nejlépe šlapací :-)

Kolo jakož i vše ostatní tu stojí celkem dost. Naštěstí jsem se dozvěděl od spolutrpitelů ve škole o síti bazarů " http://cashconverters.com.au/", ve kterých seženete vše od pneumatického kladiva po surf nebo golfové hole. Najít jejich pobočku je asi tak snadné jako najít McDonald. Jen jsou na trochu nedostupnějších místech. Na stránkách si najdete nejbližší pobočky i s vypočítanou vzdáleností od vaší současné polohy. Nejbližší pobočku to našlo 2,8km(malá vzdálenost). Pohoda. Plán byl 45minut na cestu a zpátky už na kolech. Po 2h chůze z kopce do kopce (ano i tady na placatém pobřeží se najdou kopce) začala morálka mužstva lehce upadat a atmosféra houstnout. Nebylo pochyb, že vyhledávač nejbližší pobočky musel zobrazovat vzdálenost vzdušnou čarou. Naštěstí díky GPS jsem byl zproštěn otázek, zda jdeme správně. Po 2,5h jsme dorazili na místo. Kola byla, podle našich představ jen jedno a ještě k odběru až za 5 dní. Nohy už jsme dál netrápily a zpět jeli autobusem. Pro další pokus jsme si vybrali pobočku ještě vzdálenější, ale tentokráte rovnou autobusem. Po chvíli pátrání jsme slavili hned 2x. Nejen, že jsme našli onu pobočku bazaru, ale i velkoobchod s alkoholem.  ;-) 1st Choice se pro vás stane hlavním místem nákupu alkoholu, protože ceny jsou o 1/3 nižší než v ostatních obchodech. http://www.1stchoice.com.au

Odcházeli jsme s dvěma koly, 3 lahvemi vína a poznatkem, že česká plzeň se prodává všude.

Schválně píšu odcházeli, protože naše kola měla pár drobných vad a byla díky nim tak trochu nepojízdná. Po chvíli bloudění jsme našli cykloservis, kde (za značného mrmlání a poučování) byla kola za malou úplatu uvedena do pojízdného stavu (tímto děkujeme jakýmsi Čechům, kteří kdysi bydleli a pařili s manželkou pana servisáka. Díky jejich vypitým játrům bylo smlouvání o dost jednodušší :-). Druhý den jsme vytáhli kola na trávník před hotel a začalo velké seřizování za pomoci dvou univerzálních kleští a oleje. Něco takového asi Australani ještě neviděli, protože projíždějící i procházející si při na nás trénovali flexibilitu jejich krků (u jednoho mi přišlo, že to dal na 180°). Klářino kolo se podařilo dát skoro na 100% a mé taky (teda až na nefunkční zadní brzdu, mírně zvlněné zadní kolo a ohnutá řidítka. :-)

x;

Myslim, že na Gold Coast musela probíhat nějaká osvěta za účelem spřátelení chodců a cyklistů. Dlouho jsme se odvažovali použít malé zvonky, kterými byla naše kola vyzbrojena. Trpělivost nám došla až za postaršího párečku, za kterým jsme se pohybovali rychlostí turbošneka a u kterého nezabíralo ani naše „PARDON“.  Byli jsme smířeni s tím, že se leknou, jakmile zazvoníme, a my si vyslechneme přednášku na téma „dnešní mládež“, „po chodníku se nejezdí“ nebo „úcta ke starším“. Případně budeme vyzvání na jednostranný souboj za použití vycházkových holí. Česká klasika se nekonala. Postarší páreček ustoupil z cesty a na naše „děkujeme“ odpověděl „Ne! My děkujeme!“. Jeden by z toho málem spadnul z kola ;-) Prostě jsou tu k sobě lidi tak nějak ohleduplnější. Chceš jet po chodníku? Není problém, jen o sobě dej prosím vědět, ať si s chodcem neublížíte.

Než jsem se dostal k opravě zadní brzdy a kola nějaká chvíle utekla. Nakonec mě k tomu přimělo pár maličkostí jako 30m dlouhá brzdná dráha, neustále přibržďující zadní brzda a zvuk který přední kotoučová brzda vydávala. Zvuk by se dal přirovnat asi tak k náletovému poplachu, spěchající sanitce nebo hystericky vřeštící operní pěvkyni. Zvonek jsem už nepotřeboval. Z cesty uskakovali všichni včetně těch na druhém protějším chodníku. Jen netušim, proč už mi neděkovali..?

To jsem se vám jednou takhle po šichtě vracel domů a vidim, že do našich podzemních garáží zrovna zajíždí auto a bude odmykat automatická vrata(míň práce pro mě..). Počkal jsem si tedy za ním, né moc daleko aby se mi vrata nezavřela před nosem, a jakmile se auto dalo do pohybu, lehce jsem povolil přední brzdu a spouštěl se za ním. Auto poskočilo 2m a zastavilo, takže jsem musel i já. Vše se opakovalo asi 4x než mi povolily nervy a předjel jsem ho štěrbinou mezi zdí garáže a autem. Nechápal jsem, za co tu lidi dostávají řidičák. Když mně řidička zpozorovala, dostala záchvat smíchu, takže jsem nabyl přesvědčení, že je psychicky labilní a nebo že si před jízdou přihla,  jak to tu dělá hodně australských řidičů. Každopádně pryč od ní. Dojela mně u druhé brány. Už jsem čekal, co bude a ona mi začala vysvětlovat, co se jí stalo. Pokaždé když se rozjížděla a já jemně povolil svou přední brzdu, ozval se výše popisovaný zvuk. Lekla se, že se jí něco děje s autem a skočila na brzdu tak prudce až jsem si málem přised k ní na zadní sedačku. Dál už to znáte ;-)

Nakonec jsem si udělal čas a kolo seřídil, takže už brzdím i zadní a na lidi zase zvonim ;-)