Den 59 až 62

Buchanan Highway je 400 km dlouhá zkratka, která vás doveze docela rychle a možná i spolehlivě z rudého centra do kraje Victoria river. Jeden by si řekl.... Co tam? Nikde nic, samé skály, vyprahlá země a krokodýli. Jenomže! Náš úkol zněl jasně, vidět b a o b a b. Původně jsme zamýšleli vydat se za nimi do jejich kraje, do Kimberley. Jenomže Kimberley je o nějakých tisíc kilometrů dál a naše peněženka o nějaký ten cent lehčí. Naštěstí Michal kdesi vyčetl, že pár baobabů se zatoulalo až doTimber Creek. Takže kompromis byl na světě. A my....ehm...Klára dosáhla svého :-)

Zpočátku byla Buchanan pohodlná, na povrchu pokrytá jemným pískem, takže se jelo jako po másle.  První den se nám tak podařilo dojet až za Top Springs. Odpoledne jsme zajeli do trávy mezi stromy a užili si zase trochu kempování v divočině. Spolu s námi tam bylo pár klokánků nejmenších, nějaký ten dingo a obrovská hejna malých zelených papoušků. Ty nám na večer připravili představení akrobatického létání přímo nad našimi hlavami, piloti jsou to zřejmě nedocenění...

Další den se z cesty stalo malé kamenité peklo, do toho se zapojil povrch vlnitého plechu a sem tam nějaký brod zatoulané řeky. Cesta už zase tak pěkně neubíhala a my si to drnčeli o poznání pomaleji. Tak jsme zakotvili ještě jednou, tentokrát v tábořišti u říčky Jasper.

A tam jsme poprvé uviděli ceduli, která nás měla provázet po zbytek naší cesty na sever. Cedule varuje před přítomností místních drobečků, krokodýlů.

Žádný se nám ale neukázal:-( Zato se nám ukázalo a pomazlilo se s námi asi milión much.....

Další den už jsme plni očekávání dorazili do městečka Timber Creek. Spíš než město to byla centralizovaná benzínová pumpa. Co to znamená? No, že pupma krom své základní funkce slouží jako samoobsluha, prodejna náhradních dílů, restaurace, bar, informační středisko, cestovní kancelář, ubytovací zařízení... a možná ještě víc ;-). Takže, na benzínce, alias turistických informacích, jsme se dozvěděli, že se máme vydat směrem na Gregory´s Tree, to že je ten náš baobab (tady jsme trochu bojovali, zdálo se, jak kdyby nám nerozuměli....až později jsme si všimli, že v angličtině se název baobab podivně přesmýkl do boab). Trošku jsme se báli, že bude jediný a to ještě za plotem s ostnatým drátem (i když i tak by to bylo bývalo samozřejmě stálo za to! :-). Jenže hned co jsme vyjeli z města/ benzínky se mezi eukalipty začaly tyčit baobaby. To bylo radosti děti! A potom víc a víc, až najednou byly všude kolem...

Gregory´s Tree byl děda baobab,  na který  před víc jak sto lety vyryli první objevitelé datum od kdy, do kdy tu tábořili. Takové zvěrstvo, rýt do baobabu! Fuj, Stuarte (nebo jak se ten místní pioneer jmenoval) styď se!

Večer už jsme měli na krku a tak jsme se rozhodli pod baobaby i přenocovat... Považte, i tábořiště jich bylo úplně plné! Navíc bylo přímo u řeky Victoria, na kterou se nám naskytl vskutku impozantní výhled.

Kláře se zdálo, že naše paměťová karta ve foťáku neměla ještě baobabů dost, a tak jsme se vydali na noční lov. Úlovky stojí za to :-)

Další den už jsem bohužel s baobaby zůstat nemohli. Bylo na čase se rozloučit. Vydali jsme se na cestu směr Katherine. Baobaby postupně mizeli... až nezůstal v dohledu žádný.

Sbohem, strome mého srdce! Snad zase někdy...