Den 24 až 26

Po noci strávené opět hluboko v lese jsme opustili stát New South Wales a vydali se směle do nejmenšího státu Austrálie – do Victorie. Victorie nás ale bohužel přivítala deštěm. Na naši počest dokonce plakala skoro tři dny v kuse, takže jsme byli nuceni provozovat naši tolik oblíbenou autoturistiku. Ale i tak jsme toho viděli dost!

Victorie je hlavně...ZELENÁ. Zelený kopeček kam jen člověk dohlédne. Krávy se tu povalují stejně jako v NSW, jen se mezi ně občas přidá ovce.

I když...zelená vlastně není tak úplně všude. Cestou jsme totiž mohli vidět, jak to dopadá, když si někdo hraje se sirkami v buši. Jak ona taková buš jednou blafne... Ze země zůstanou trčet jen ohořelé kmeny. Že to pro obyvatele Victorie není nic neobvyklého, nám došlo, když jsme projížděli ještě doutnajícím lesem a u silnice byla ledabyle opřená značka: Pozor kouř na silnici.

Doutnajícím lesem jsme dojeli až do Národního parku Cape Conran. Bohužel to tam mají zařízené tak, že nám nezbylo nic jiného než si zaplatit noc v kempu. Teda v kempu.... řekněme, že skauti by se tam cítili jak doma. Úderná správkyně parku nám při vjezdu sdělila, že v kempu najdeme studené sprchy a splachovací záchod. Ne že bychom byli tak zhýčkaní, ale když už si jednou za uherák zaplatíme kemp, trošku teplé vody by z toho kápnout mohlo, ne? Aspoň jsme spali skoro na pláži, která byla úplně zavalená mušlemi a škeblemi všeho druhu a tvaru. Vždycky když pak přišla vlna, celá pláž se těmi mušlemi krásně rozcinkala.

Ráno jsme si přivstali na východ slunce a, světe div se, tentokrát ani nebylo za mraky, jen už bohužel nejsme na východním pobřeží, takže vycházelo z poza kopečků :-(. No, a za odměnu nám po troše snažení i teplá voda kápla. Nebyla tam totiž obyčejná sprcha, byla tam sprcha s pumpou. A když si člověk ohřál trochu té teplé vody v hrnci, nasál ji pumpou do kanistru na stříšce, bylo i 20 sekund nezměrného štěstí.

Další den pršelo skoro v kuse. Tak jsme zase Drobka pořádně provětrali. Zajeli jsme se podívat až na River mouth, což je neskutečné místo, kde se mísí tři vody. Je to vlastně výběžek, který z jedné strany omývá moře, z druhé strany jezero a uprostřed teče řeka. Ha. A teď babo raď, která voda je která. My v tom chvílemi měli pěkný guláš. Navíc z vody čouhaly prapodivné jako ponorky, jejichž původ a účel jsme nedokázali určit.

Klára se ráda dobrovolně musela vydat na podmořský/jezerní/říční průzkum... no, ještě že tam byl záchranný kruh.

Dalšího rána posádce Drobka drobet klesla morálka. Další deštivý den byl i na tak silné povahy jako jsme my moc. Sbalili jsme plavky a ručník a... strávili den v aquaparku městečka Sale. Z městského bazénu se vyklubali (nebo my si je z nich určitě udělali)  vcelku luxusní lázně se saunou a třemi bazény. Celá stěna bazénu byla prosklená, s výhledem na místní dvě krásná jezera s vodotryskem a černými labutěmi.

Voňaví a plní sil jsme se tak mohli vypravit vstříc novým dobrodružstvím!